Rekreační areál Horalka

První záznam o stavení s popisným číslem „jedna“ je z roku 1792, kdy se majitelem gruntu stává Josef Vaněček. V tomto stavení se také narodila Josefa Vaněčková, „panímáma mlynářka“ z Babičky Boženy Němcové. V roce 1795 koupil objekt Andreas Vogl ze Sedloňova, který zaměstnával až 500 tkalců. Prosperující obchod s plátny Voglové stále rozšiřovali, nástupem bavlny však získával navrch pestrý orlickohorský kanafas a v devadesátých letech 19. století zde sněženská plátenická manufaktura zcela zanikla. Objekt měnil majitele a následkem nedostatečné údržby značně chátral. Poslední oživení přinesla třicátá léta 20. století, kdy v chalupě bydleli dělníci, kteří pracovali na stavbě pevnosti Skutina. V roce 1938 zde také bydlelo vojenské vedení armády pevností rozmístěných v Orlických horách. V roce 1958 vstoupil poslední majitel chalupy pan Vebr do tehdejšího JZD a byl objekt využíván na sklady zemědělského družstva.

Zásluhou Sněženského rodáka pana Lubomíra Čtvrtečky, tehdy předsedy výrobního družstva Velorex, které v horské oblasti silně působilo, byl objekt družstvem zakoupen a za nemalých finančních nákladů postupně rekonstruován. Objekt sloužil pro dětskou a rodinnou rekreaci resortu výrobního družstevnictví do roku 1990. V důsledku personifikačních změn, které dopadaly na omezování činnosti výrobního družstva Velorex, byl omezován i provoz rekreačního střediska a v roce 1993 byl úplně zastaven. V dubnu 1996 objekt zakoupila společnost s ručením omezeným Techpos, která ihned začala s obnovením provozu. Začíná rozsáhlá etapa úprav a nových rekonstrukcí interiérů i exteriéru rekreačního střediska až do dnešní plné komplexnosti poskytovaných služeb.

HORALKA je rovněž držitelem certifikace CYKLISTÉ VÍTÁNI a poskytuje služby pro cyklisty.